Magická provincie

Území zvané Linie světla je proslavená hlavně magickými univerzitami a snahou o rychlou obnovu kouzelnických sil. Vše se tedy podřídilo místní potřebě. Byl zde sice zvolen správce, ale zde prvně byl vytvořen, dá se říci, demokratický systém.  Stejně jako u kudlanek je zde magické koncilium, kde se scházejí ředitelé magických universit. Těm předsedá správce, jež má právo veta. Tam však jeho pravomoci končí a místní správa si žije vlastním životem vším podřízen magii. Správce většinou posílá návrh děkana králi a má právo dotyčného zamítnout pro možnost ublížení říše. A tak si rada děkanů sama spravuje území a snaží se o co nejlepší výchovu mladých kouzelníků. Většina aristokratických rodin je zde vzdělaná a snaží se ve svých potomcích podporovat magické nadání. Neexistuje zde ani právo první noci (ta u válečných provinciích je i u nejvyšších velitelů území) ani robota. Přesun lidí je zde stejně jako jinde hlídán a je zde díky povolením ostatních zákonů postihován mnohem tvrději. Jediný zákon navíc, který je zde dán, je dědictví dané i po ženské linii. Podmínka vedení rodu je přiřazována kouzelnickým schopnostem. Pokud je tedy žena schopnější než její sourozenci, ujímá se pozice hlavy rodiny. O vedení větve rozhoduje nejdříve otec, ale musí to potvrdit jak Správce, tak místní magický senát. Samozřejmě, že vládkyně rodu si nechává příjmení a její manžel si buď bere její, anebo pokud sám je hlavním dědicem rodu, zůstává mu to jeho. V případě potomků, pak první dostává jednoho rodiče a druhé druhého. Většinou na základě magického nadání a domluvy.