Království Gailant

Tato země se utvářela stejně jako jeho soused v klidu s ostatními národy a vytvořil přesné uspořádání. Bohužel někdy kolem 3. století p.p.l. místní lidský vládce se rozhodl, že půjdou na pomoc svým bratrům. Velice rychle díky svému bohatství dokázal zburcovat lid a vytvořil nový systém. V rukou měla držet moc armáda a staré rody. Místní, jež nesouhlasili, byli buď uvězněni, zotročeni, anebo se smířili s faktem, že jdou do válek. Armáda se stala hlavním základem světa. Válečník mohl se stát šlechticem a získat půdu. Ten kdo nebojoval, tomu byla půda odebrána a dána na povel bojujícímu potomkovi. Stávalo se však často, že starý nebojující otec se staral o majetek syna. Vládne se zde absolutisticky, když veškerá půda patří i s majetkem jednomu vládci. Dědictví je tu vždy po synovi a to schopnému. V případě toho, že je dotyčný slabý, může jeden z deseti prvních nástupců v rodině chtít boží soud. Ten pokud vyhraje, se stává novým vládcem. Starý vládce již nově nemůže vládnout, ale dostává nějaké území pro svou potřebu. Většinou podle rozhodnutí nejlepší šlechty. Stejně jako v Alanské poušti, Čistém království, Republice pravých, Černém ostrově či v Království světla je zde povoleno otroctví. Dokonce se na něm postavilo částečně i obchodování. Námořní výpravy vyráží do civilizovaného světa a získávají zde rabováním vše, co potřebují. Jídlo, zbraně, peníze, otroky či jiné drahé zboží. Živé zboží pak přesouvají všude tam, kde je poptávka. Dříve do Alanské pouště a Republiky pravých či nelegálních organizací, v poslední době však i na západ. Většina států pak tajně za mír předávají své vězně této organizaci, aby měli klid. A tak celoživotní vězení se stává otroctvím. I tak to civilizované země raději tají, že spolupracují s touto silnou válečnou říší.