Chceš fantasy jen číst?? Ne, ty v ní chceš být!

Noc v Úplňku

Jako každý večer šla sama tichou uličkou. Na jedné straně stály vysoké staré domy a na druhé malý, ale temný lesík. Na chvíli se zastavila a pozorovala měsíc. Hvězdy nebyly přes jeho záři vidět. Byl úplněk, magická noc. Najednou jí přeběhl mráz po zádech. Cítila jako by se na ní upřel něčí pohled. Rozhlédla se a mimoděk přidala do kroku. Už před sebou viděla konec uličky, když v tom zaslechla něco jako drápy cvakající o kamenné dláždění cesty. Prudce se ohlédla, ale ulice byla tichá a prázdná. Otočila se zpět a ještě zrychlila. Ozval se jiný zvuk. Zvířecí vrčení. Znovu se ohlédla a vyjekla hrůzou. Rozeběhla se temnou uličkou k místu, kde se napojovala na hlavní tepnu města. Tak daleko se však nedostala. Po pár vteřinách zuřivého úprku ucítila ostrou bodavou bolest v boku. Pak se začala propadat do tmy. Poslední co ještě vnímala byl zvuk trhajícího se masa...

***

Detektiva Morrise probudil otravný zvuk budíku. *Zatracený krám* pomyslel si a nepřítomně ho vypnul. *Ještě chvilku si odpočinu stejně se v práci nikdy nic zajímavého neděje* problesklo mu hlavou, než se zase ponořil do mělkého spánku. Zdálo se mu, že sotva zavřel oči zazvonil telefon. Se zaklením se postavil a dobelhal se k drnčícímu přístroji. 
"Haló" zachraptěl do telefonu. 
"Mám pro vás vzkaz od Šéfa."
"Povídejte, Nicolette."
"Vzkazuje vám: ,Morrisi, koukej naklusat nebo skončíš na ulici s otiskem mojí boty na prdeli!,"
"Vyřiďte mu prosím že už vyrážím" ukončil rozhovor a položil telefon.
Morris byl štíhlý sedmadvacetiletý mladík. Měl dlouhé hnědé vlasy, které nosil stažené do culíku, protože si myslel že je to cool, ale ve skutečnosti se mu všichni za zády posmívali. Měl hnědé lehce bezvýrazné oči, které nosil ukryté za tmavými skly. Oblékal se do černé barvy a nosíval černý kožený kabát a byl přesvědčen že mu to ohromě sluší. Vypadal však trochu směšně a kýčovitě.
  Rychle na sebe naházel nějaké to oblečení, v kuchyni popadl první co mu padlo do ruky. Vyletěl z bytu, ani zuby si nevyčistil a zamknout taky zapoměl.
"Udělejte mi kafe Nicolette," řekl, když přišel do práce a zamířil si to rovnou do Šéfovy kanceláře. Když už má přijít na kobereček, tak to asi bude lepší neodkládat.
"Zdravíčko Šéfe" prohodil naoko ledabyle, ale uvnitř byla malá dušička.
"Posaďte se Morrisi" řekl šéf tím svým ledově klidným hlasem, který používal jedině tehdy, když byl vrcholně rozzlobený. "To je už potřetí v tomhle týdnu, kdy jsi přišel pozdě. Pokud se to bude ještě někdy opakovat tak tě vyrazím."
"Ano, Šéfe."
"Nicméně abys neřekl, že jsem pes, tak pro tebe mám případ."
"Případ?" Vykulil Morris nevěřícně oči. Od doby co sem přišel žádný vlastní případ nedostal.
"Když říkám případ, tak myslím případ. Všichni lepší detektivové na něčem už pracují, jsi jediný volný. Zprávu o případu máš na stole. A teď zmiz, mám něco na práci."
  *Páni první pořádný případ,* tetelil se v duchu radostí. Vešel do své kanceláře. Spis ležící na stole ho až magicky přitahoval. Pohodlně se usadil v křesle vzal do ruky spis a začal číst. Včerejší noc byla v Půlnoční ulici dost brutálně zabita mladá dívka. Chyběla jí pravá ruka spolu s ramenem, polovina těla a obličeje. Druhá polovina byla zamazaná krví. Byly k tomu přiložené i fotky, když je Morris zhlédl, zbledl a žaludek se mu povážlivě rozhoupal. 
"Morrisi, máte tu to kafe," nakoukla Nicolette nesměle do jeho kanceláře. Nicolette byla taková ta správná blondýnka: modrooká, prsatá a hloupá. Trpěla utkvělou představou, že je prostě neodolatelná, a že jí nejvíc sluší růžová. O tom by se však dalo polemizovat.
"Položte mi ho na stůl. A zjistěte mi kdy přijdou výsledky z laborky a z pitvy. Jedná se o tu mrtvolu z Půlnoční." Nicolette kývla hlavou a zmizela. Morris se zhroutil zpět do křesla a zhluboka se napil své kávy. Přitáhl si spis blíž a začal ho pečlivě studovat. Asi po půl hodině přišla Nicolette. 
"V laborce nic zajímavého nezjistili a výsledky pitvy budou tak za tři dny"
  "Děkuji vám."

***

  Stál před pitevnou a žaludek se mu nervózně kroutil, ale nakonec se překonal a vstoupil dovnitř. Pitevna byla velká místnost bez oken, osvětlená umělým světlem. Na některých stolech rozmístěných po místnosti ležely zakryté mrtvoly a u posledního z nich stála jediná živá osoba v místnosti. Prošel řadami stolů až k tomu muži. 
"Jste nějaký bledý detektive Morrisi." 
"Nijak jsem si mrtvoly neoblíbil."
Pitvající se od srdce zasmál. "Jmenuji se Jack Smith,"dodal.
"Tak co pro mě máte pane Smithi?"
Smith zvážněl a sundal plachtu z mrtvého těla. Morrisovi se zhoupl žaludek a jen silou vůle potlačil bouření svých útrob. Tohle bylo ještě horší než na fotkách. Smith zvedl hlavu, ale neřekl nic.
"Zemřela okolo půlnoci, na četná zranění. Rozsápalo jí pravděpodobně nějaké zvíře."
"Zvíře? Jaké zvíře?"
  "To kdybych věděl. Podle velikosti by to mohl být medvěd, ale otisky drápů by tomu neodpovídají. Nepodobají se žádnému zvířeti s nímž jsem se dosud setkal. Je to záhada. Rád bych věděl co to bylo. Víc vám říci nemůžu, detektive Morrisi."
"Bude to muset stačit. Děkuji vám, pane Smithi."
Když vycházel z pitevny, ulevilo se mu že je na čerstvém vzduchu. *Zajímalo by mě jak tohle vyřeším,* prolétlo mu hlavou, když se otáčel k domovu.

***

Uplynul měsíc a žádné nové důkazy se neobjevily. Detektiv Morris stál u okna a přemýšlel o svém případu. Za celý měsíc se pořádně nevyspal, ale stejně to nemělo kýžený výsledek. *Měl bych jít spát dneska s tím stejně nic neudělám,* rozhodl se. Vrhl poslední pohled na měsíc. Byl úplněk. 
Najednou zazvonil telefon. Morris se k němu vrhnul.
"Haló"
  "Tady Jack Smith. Omlouvám se že volám v tak nevhodnou hodinu, ale doručili mi další oběť. Myslel jsem, že by vás to mohlo zajímat."
"Zajímá mě to. Za chvíli přijedu," řekl a zavěsil.
Hodil na sebe své oblíbené sako, klíčky do kapsy a vyrazil. Chvíli mu trvalo než dorazil k pitevně, kde na něj už čekal pan Smith. 
"Pojďte za mnou, doručili mi ji asi před hodinou. Je to dívka přibližně stejného věku jako ta minulý měsíc. Má i stejné zranění jako ta předchozí, ale z druhé strany. A hádejte kde ji našli."
"Řekl bych že v Půlnoční."
"Přesně tak." 
"Kdo ji našel?"
"Nějací lidé slyšeli křik a šli se tam podívat. Našli ji už mrtvou." 
"Nevíte jestli je někdo vyslíchá?"
"To nevím nejsem policista, ale patolog."
"Nevadí. Já si to zjistím. Nicméně děkuji za pomoc. Nashledanou."
"Nashledanou."
Ihned jak vyšel z pitevny vytočil Nicolettino číslo. 
"Nicolette. Potřebuji vás ihned v kanceláři. Doražte co nejdříve, našli další mrtvolu."
"Za chvilku jsem tam."
Zavěsil telefon a vyrazil směrem ke stanici. Hned jakmile dorazil vyžádal si od Nicolette výslechy svědků.

***

Do místnosti, ve které Morris čekal, vešli malá štíhlá žena a vysoký postarší muž. Vypadali dosti nervózně, zjevně nebyli moc často na policii nebo byli stále vyděšení z toho co viděli.
"Dobrý den. Posaďte se prosím. Jsem detektiv Morris," představil se. *Uff! Tohle bude těžké,* pomyslel si a vrhl pohled na zrcadlo na stěně. Viděl v něm jen svou ustaranou tvář, ale věděl, že se za ním skrývá policejní psycholog. Snad si nevšimne jeho případných chyb.
Mezi tím se žena posadila na krajíček připravené židle a muž se ochranitelky postavil za ní. 
"Nerad chodím kolem horké kaše a tak přejdu rovnou k věci," začal Morris. "Jistě víte, proč jste tady."
Muž přikývl. "Kvůli té nebohé dívce."
"Moment, jak víte, že to byla dívka?" Zarazil se Morris
"Jsem lékař, sice před důchodem, ale ženské tělo od mužského ještě rozeznám. Kromě toho jsme ji slyšeli křičet."
"Ach tak. Nicméně bych potřeboval vědět co se přesně stalo."
  Muž se zamyslel. "Vraceli jsme se s Meg z ordinace. Bydlíme ve stejném domě, tak ji většinou doprovázím." Meg propálila Morrise pohledem, který říkal: "Jestli si dovolíš zpochybnit mou čest tak něco uvidíš." V duchu se tomu zasmál a doktor pokračoval. "Dnes jsme dělali inventuru a trochu se to protáhlo. Šli jsme okolo Půlnoční a bavili se o jednom z mých pacientů, když v tom se ozval výkřik právě z oné ulice. Okolo nikdo nebyl, takže jsme spěchali té slečně pomoci, ale už bylo pozdě. Když jsme doběhli, křik už dávno utichl a nad tělem té dívky se zvedlo jakési zvíře. Bylo porostlé šedivou srstí a když nás zvětřilo, po dvou nohách uprchlo do lesa. Neváhali jsme a ihned po tomto incidentu jsme volali na policii."
"Mnohokrát vám děkuji. Tady máte mou vizitku, pro případ, že by jste si na něco vzpoměli. Poprosím Vás aby jste zůstali ve městě, kdybychom se potřebovali na cokoliv zeptat."
"Samozřejmě detektive."
Poté co odešli, vešel do místnosti psycholog. "Mluvili pravdu nebo alespoň to co za pravdu považovali. Jediné co nám zatajili, byl důvod jejich společné cesty. Ti dva spolu mají poměr."
"Myslel jsem si to," usmál se Morris
  "Mimochodem, dobrá práce detektive. Já sám bych to lépe nesvedl."
Když se vrátil do kanceláře, Nicolette se na něj vrhla. "Morrisi, máme nový objev. Ta mrtvá držela v jedné ruce pár chlupů z toho zvířete."
"Výborně ať udělají analýzu," řekl Morris na oko klidně, ale v duchu se tetelil radosti. Konečně nějaký průlom. Konečně se dozví co je ten tvor zač.
Nicolette ho hned vrátila zpátky na zem. "Ještě jedna věc Šéf zmizel."
"C-cože!"
"Jo zmizel. Jako náhradní šéf je agent Howard, alespoň než vedení určí jinak." 

***

  V jedné ruce držel obálku, na kterou už týden čekal, a ve druhé ruce dopis z laboratoře, který z ní právě vyndal. Nicolette mu zvědavě nakukovala přes rameno. Pomalu četl. Když se dostal na konec, byl v šoku, ruka s dopisem se mu třásla. Ohlédl se a zjistil, že Nicolette má ve tváři stejný výraz jako on. Oba šokovalo co vyčetli z dopisu. DNA patřilo Šéfovi.
"To není možný. To přece vůbec nesedí s tím ostatním."
"Co jste se vlastně dozvěděl od svědků?"
"Že to bylo velký, chlupatý a chodilo to po dvou," řekl Morris zachmuřeně.
Nicolette vykulila oči a zalapala po dechu. "Vlkodlak! Byl to určitě vlkodlak," řekla přiškrceně.
"Nebuďte pověrčivá Nicolette," okřikl ji.
"Dokonale to sedí. Vraždí za úplňku. Je to napůl vlk a napůl člověk. Šéf zmizel a ty chlupy obsahují jeho DNA. Určitě vraždil on."
"To je směšné. V laborce zaměnili výsledky, jiné vysvětlení neexistuje."
"Na vlkodlaka platí jen stříbro."
"Tak dost," houkl Morris. "Je pravda, že ta stvůra útočí za úplňku, tak nastražíme past a nechte už těch nesmyslů o vlkodlacích."
"Past? Jakou past?"
"Do těch domů po straně ulice nastražíme odstřelovače, kteří budou neustále sledovat co se tam děje a dole půjde návnada."
"Do toho vám nikdo nepůjde. Kdo by byl tak hloupý a riskoval svůj život?"
"Měsíc dorůstá za tři týdny bude úplněk."
"Neodpověděl jste. Kdo bude návnada?"
Morris jí věnoval dlouhý pohled a odpověděl... "Budete to vy, Nicolette."

***

Sešli se v záři úplného měsíce.
"Jste tu všichni?" Zeptal se Morris. Ozvalo se souhlasné mručení. "Dobrá všichni běžte na svá místa, pak mi dejte signál vysílačkou. Já tu počkám s Nicolette než vyrazí," řekl a po chvíli osaměli. "Co to máte proboha na sobě?"
"Stříbro," zamumlala Nicolette. Měla na sobě tolik stříbra, že by se za něj nestyděl ani bohatý klenotník. Je pravda že byla velmi parádivá, takže nebylo pravděpodobné, že by kvůli tomu musela vykrást klenotnictví.
Morris protočil panenky. "Když vás to uklidní..." Rezignoval nakonec.
V tom zapraskala vysílačka. "Jsme na místě. Zahajte operaci."
  "Teď je řada na vás, Nicolette. Buďte opatrná."
Nicolette statečně přikývla a sestoupila po schodišti vedoucím ze střechy, na které stáli, zpět na ulici. Když byla dole, zamávala na Morrise. Nic se nedělo. Nicolette přecházela po Půlnoční sem a tam a Morris si připadal jako hlupák. Že by ta napadení neměla spojitost s měsícem. Povzdechl si, pozvedl vysílačku s úmyslem celou operaci odvolat, když v tom se za Nicolette zatřáslo křoví. Chvíli to vypadalo na náhodný poryv větru, ale pak se z houštiny vynořilo hrůzné stvoření. Stálo na dvou nohách i když se při chůzi opíralo o přední tlapy, bylo porostlé šedou srstí, na všech čtyřech prackách byly ostré zahnuté drápy a z vlčí tlamy odpadávaly velké kapky slin. Nicolette vykřikla, když ji zvíře začalo obcházet, ale neútočilo. Že by to stříbro skutečně fungovalo?
Detektiv Morris se probral z omámení. "Na co čekáte? Palte!" Zařval do vysílačky. Ze všech stran se začalo ozývat cvakání revolverů. 
Každý voják vystřílel alespoň dva zásobníky než to zvíře padlo. Vzduch okolo se zavlnil a namísto zvířete leželo na zemi mrtvé Šéfovo tělo.

  

Dračí doupě Immanis Plzeň

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode