Svátky a obřady

Celý systém je opřen o slunce. Před svítáním se sejdou věřící v kostele a začínají mši při východu. Většinou s přáním, aby se o ně sluneční bůh postaral. Armáda mívá celkový nástup a společnou modlitbu, otroci vyráží na pole společně s otrokáři, jež se modlí potichu. Na školách a univerzitách začíná modlitba ve školních lavicích společně s kantorem. Podobně je to i s večerní modlitbou při západu, kdy se věřící loučí s bohem s přáním, aby zítra znova vyšel. Náboženský život člověka začíná již při narození. Tehdy hned poté. Přísahá matka, že z jejího potomka bude dobrý věřící, a že se postará, aby byl vychován v dobrého bandorgovce. Tento slib dělá i každý, kdo chce nově přejít do církve. Odchod od církve je zradou a zpětný příchod je nemožný. Proto také většina z členů církve má výhody a lepší daně v Království světla. Dalším milníkem života je dospělost. Ta je možné třemi způsoby. První z nich je takzvaná služba vlasti. Jde převážně o povinnou vojenskou službu armádě. Tehdy projde speciálním posvěceným rituálem, jež jej má od boha ochránit a stává se tak plnohodnotným (nerozhoduje za něj otec). To však neznamená, že pokud bůh nezavolá, tak i jako dospělý nebude naverbován. Je zde však i možnost si to odsloužit od místního šlechtice takzvaným příslibem roboty. Jde o speciální obřad, kdy se poddaný zaváže, že bude pracovat pro šlechtice v určitých službách do konce života. V určitých případech může pán území uznat jen omezený časový úsek, kdy se oboustranně dohodnou o dané práci. Nejméně je však slib možno dát na pět let. Dohodu domlouvá a pečetí kněz. Podobným způsobem je to i u aristokracie. Ta se váže službou panovníkovi. Může jít o pážecí služby, či posluhování na královském dvoře (dvorní dámy, různí majordomové atd.).  Druhou variantou je svatba. Jde o specifickou událost, kdy se dva zaslíbí společně. Pokud byl již dotyčný dospělý, tak může církev dané manželství po uvážení rozvést. Pokud před tím nebyl plnoletý, tak musí ihned nejen zaplatit velký poplatek, ale ihned získat plnoletost službou vlasti. Nepočítá se, pokud po svatbě v armádě sloužil. Poslední variantou je zaplatit poplatek církvi. Většinou však náboženská struktura je určen poplatek tak vysoký, že se dotyčnému nevyplatí využít jinou možnost pro dospělost. Posledním důležitým mezníkem je smrt. Další den po smrti hlídá rodina svého příbuzného za svíček přes noc. Je to z důvodu, aby za úsvitu si pro něj bůh přišel. Pokud by tak neučinili, hrozilo by, že dotyčného duši vezmou zlí démoni do věčné temnoty. Každý rok při datu jeho narození a smrti je pak slušností na dotyčného vzpomínat zapálením svíčky jako symbolem věčného světla, jež na jeho příbuzné dohlíží. Církev získává peníze také z daní, neboť král je hlava náboženské komunity. Jiné dary jsou samozřejmě možné, ale jsou vždy movité.