Saulut

Saulut  nebo země Zatracených se říká malému ostrovu severozápadně od města Mihais. Jedná se o zemi, která oficiálně patří stále pod lidské království. Posledních dvě stě let však platí precedens, že nemá povinnosti odvádět králi daně a ten nedosazuje úředníky do jejího čela. Tuto pravomoc si vydobylo území díky vzniku trestanecké kolonie. Od počátku války sem byli posíláni dezertéři a zločinci odsouzení k vyhnanství. Tito lidé se zde mohli usadit bez možnosti se navrátit do rodné země. K překvapení tehdejších králů jim to vůbec nevadilo a co víc, někteří lidé schválně páchali přestupky, aby byli posláni na ostrov. Byla to sice země, kde byl problém přežít, ale někteří vojáci považovali za lepší tohle než smrt. Na ostrově neexistovala větší vojenská správa a tak se tehdejší vůdce ostrova Jaint Bouront  domluvil s přistěhovalci na právech každého občana a zřídil ve jménu království vlastní zemičku pomáhající jiným národům jako ve Velkých zimních štítech gorilám s trpaslíky či na jihu elfům. Král po několika neúspěšných vyloděních a pokusech o získání vlády nad ostrovem byl nucen uznat Bourontova práva a nechat zemičku jejím vlastním zákonům.

Je to velice lesnatá země, kde lesy jsou stále vysazovány. Dřevo je používáno jako topivo, velké plochy však zůstávají zalesněné díky mnoha elfím přistěhovalcům. Na západě se zase tyčí štíty Zlatých hor. Dříve se jim říkalo Temné. Dnes však díky těžbě zlata patří k největším netrpasličím nalezištím vůbec.

Vládu, jak již bylo poznamenáno, mají ve svých rukou páni Bourmonti. Ti udržují kázeň a na pobřeží ostrova nesmí nikdo bez povolení. Pokud by se tak stalo, místní vojenská jednotka by jej zlikvidovala a jeho majetek zkonfiskovala. Až na výjimky tak všechny obchody probíhají na moři či v přístavu na lodích. Ne nadarmo se městu Jirald říká Obchod moře. Většinou ostrov exportuje nerostné suroviny a sám nakupuje, co sám nevyprodukuje.