Chceš fantasy jen číst?? Ne, ty v ní chceš být!

Lidé

28.04.2019 11:02

Lidé všeobecně:

Lidé vždy jsou velice dobyvačným národem, který se vždy dokázal přizpůsobit. Jsou schopni se rychle množit a naučit se, co potřebují pro přežití. Rychle upevnit své postavení, a to jak vojensky, tak i politicky. Málokdy chápou společnou kulturu a raději se snaží adaptovat své zvyky

 

Lidé Svobodných lidských království:

Lidé těchto končin jsou na svůj národ průměrní vzrůstající kolem 170–180 cm u mužů. Mají tmavé vlasy a oči, ale za dlouhé roky křížení a genů se čas od času u nich objevuje i jiná barva očí, či světlejší odlesky vlasů. Svou kulturou jsou feudálním národem, kdy největší dominantou se pro ně stal panovník a šlechta. Ta je chrání a za to jsou jim vděčni. Povahy a vzhled měst se velice odlišuje od pobřeží ke středozemí, kdy u moře jsou nejstarší kamenná města a čím dál do vnitrozemí se objevují stále menší a menší vesnice stále s více a více dřevěnými palisádami. Jen výjimečně na hranicích jsou opravdu velké stavby, pokud nejde o pevnosti časem rozestavěné do větších obytných center. Různé rasy se zatím adaptovali, a tak na ně nekoukají nijak extrémně špatně, i když dost často se stává, že určití lidé se u pobřeží staví k jiným národům dost nadřazeně a arogantně. U hranic se pak často vyskytují národností problémy, kdy největší se například střet mezi elfí starou částí a lidskou novou v Zandře, kde stará populace se staví do gengů bojující proti lidem. Náboženství je tu velice různé od klasické staré víry ve Velkého, přes Bandorgovce a Urgatovce přivezené od západu. Čas od času zde ale vznikají i víry nové, či se vrací k jiným mnohem starším.

 

Lidé Alanské pouště:

Na rozdíl od jejich protějšků odjinud jsou tito mužové často ošlehaní a opálení. Často bývají hubenější než ostatní z jejich rasy a pružnost jim dává určité rysy elfů. Tmavé vlasy a oči jim dodávají určitý drsný vzhled, který dává poznat, že jsou zvyklí přežít veškeré problémy, které jim život přinese. Lidé z tohoto světa často bývají muži/ženy činu a nespoléhají se na těžké zbroje jako v jiných částech světa. Jejich bojem je skrytí a zákeřný útok podobný spíše elfskému stylu. Stejným způsobem vnímají i pohlaví. Žena zde není opečovávaná mužem, ale musí si sama vybojovat svoje místo na slunci a v případě rozhodování je rovna svému partnerovi. V náboženství tu často věří ještě ve staré bohy (zbytky spiritismu), které se předávají v těchto končinách již od nepaměti.

 

Lidé Padlý kontinent:

Národ žijící již dlouhá století ve stínu stálého mraku, který zaclání paprsky slunce sice výškově jsou podobně velcí, jako ostatní z jejich národa, ale mnohem bledší. S bílou popelavou pletí silně kontrastují černé vlasy i u mužů často dlouhé a stažené do copu (pokud nejsou vojáci v tom případě bývají nakrátko), a tmavé temně hnědé až černé oči. Povahou jsou velice arogantní a svým názorem se považují za pány světa, kterými se podle nich za ty stovky let staly. K jiným národům ze svého kontinentu se staví přezíravě až se sklony odsuzovat a šikanovat. Samotný systém je velice tvrdý. Ve starých kamenných městech tvořící pevné hradby bývá šlechta krutá a nemilosrdná s právy, jenž král neomezuje a oni si je vynucují vlastní krví a silou. Ten nejsilnější vyhrává tak platí pravidlo této říše ve městech ovládané Bandorgovskou církví v čele s králem jako vládcem světským. Jedinou možnou variantou zde bývá Urgat, kdy mnoho mladých odchází na truc k vojákům bojující proti démonům. Ti co nepatří přímo do řad církve jako řádoví příslušníci pak tajně či veřejně chodí na modlitby a tím ukazují určitý vzdor vůči vládnoucí šlechtě. Nejsou za to zavřeni, ale místní strážní jim různými praktikami zhoršují život.

 

Lidé Barbarské kmeny PK:

Daleko na západě, kde hory přechází až k démonské zdi existuje říše nazývající se Debyngar. Jde o místo, kde již po staletí žijí divocí lidé spřízněni s přírodou na hranici valu a neúprosných hor z druhé strany. Na rozdíl od ostatních jejich rasy jsou o něco silnější a odolnější, než jejich příbuzní. I oni jsou svou barvou bledší díky nedostatku slunce. Často žijí v kmenových uspořádáních vedené náčelníkem a šamanem. Náboženství zde je stále spřízněné s přírodou a takzvanou Velkou paní, která vytvořila veškerých 50 kmenů. Nechala zde různá malá božstva (spiritismus), aby se postaraly o různé aspekty každodenního života tohoto národa. Jen málokdy u tohoto národa je vidět něco jako železná zbroj, ale většinou jde o kožené či žádné zbroje společně se štíty a různou výzbrojí. Do bojů vyráží pomalováni barvami bohů, kteří je mají chránit s odhodláním překonat vše, jako jejich předkové.

 

Lidé Gailant:

Stejně jako barbaři z divokých hor Padlého kontinentu, tak i tento národ je silnější a odolnější, než jejich příbuzní. I zde existuje klanové uspořádání, ale existuje zde velký rozdíl. Jejich pleť je tmavší díky teplejšímu prostředí a ošlehaná mořem, které je nepopiratelně spojené s jejich národem. Jde o vyspělý národ tvořící pevné hradby a hlavně lodě. Právě mořeplavectví a výboje jsou jejich každodenním chlebem. V určitý čas vyráží do světa na svých Dakkarech, kdy u pobřeží berou majetek, otroky a jídlo, aby mohli mít dostatek v dobách zimy. Nesnášejí elfy (vyjímky jsou Trafalští kam dovážejí otroky), neboť stále jsou s nimi v bojích a při potyčkách spousty z nich ztratily svého kamaráda či příbuzného. Často se odívají do pevných kroužkových zbrojí a helmou s rohy, často s krátkými meči zdobené mýtickými bytostmi. Náboženství se tu uchytil Velký, neboť původní populace skřetů zde stále zůstává. Sice jako velice levná pracovní síla, ale jejich vliv byl značný. Často zde přechází u některých pobřežních národů až k přechodu ztotožňování velkého draka se Sonkrylem, ale to bývá ojedinělé.

 

Lidé Intariel:

Lidé tohoto národa bývají o něco menší, než jejich příbuzní. Díky tomu, že zde bývá i časté křížení, tak někteří dokonce mívají partnery jiných ras, nebo v krvi proudí jiná rasa. Vlasy tedy nebývají tak tmavé a často přechází do světlejších variant hnědé či rudé. Je zde velice obvyklá zelená až šedá barva, či hodně tmavá modrá barva očí. Svým vzezřením buď jsou spíše hubenější až křehčí. Můžou za to geny jiných ras. Bohatí vydávají na obdiv nejjemnější látky jiných národů a chudina zase žije v ghetech, které bývají kruté a nemilosrdné. Náboženství je zde volné a ve velkých městech bývají chrámy různých bohů. Stejný vzhled bývá i na vesnici, kdy peníze a moc dávají možnost si vybrat jakýkoliv osud, který si dotyčný vybere.

Lidé všeobecně:

Lidé vždy jsou velice dobyvačným národem, který se vždy dokázal přizpůsobit. Jsou schopni se rychle množit a naučit se, co potřebují pro přežití. Rychle upevnit své postavení, a to jak vojensky, tak i politicky. Málokdy chápou společnou kulturu a raději se snaží adaptovat své zvyky

 

Lidé Svobodných lidských království:

Lidé těchto končin jsou na svůj národ průměrní vzrůstající kolem 170–180 cm u mužů. Mají tmavé vlasy a oči, ale za dlouhé roky křížení a genů se čas od času u nich objevuje i jiná barva očí, či světlejší odlesky vlasů. Svou kulturou jsou feudálním národem, kdy největší dominantou se pro ně stal panovník a šlechta. Ta je chrání a za to jsou jim vděčni. Povahy a vzhled měst se velice odlišuje od pobřeží ke středozemí, kdy u moře jsou nejstarší kamenná města a čím dál do vnitrozemí se objevují stále menší a menší vesnice stále s více a více dřevěnými palisádami. Jen výjimečně na hranicích jsou opravdu velké stavby, pokud nejde o pevnosti časem rozestavěné do větších obytných center. Různé rasy se zatím adaptovali, a tak na ně nekoukají nijak extrémně špatně, i když dost často se stává, že určití lidé se u pobřeží staví k jiným národům dost nadřazeně a arogantně. U hranic se pak často vyskytují národností problémy, kdy největší se například střet mezi elfí starou částí a lidskou novou v Zandře, kde stará populace se staví do gengů bojující proti lidem. Náboženství je tu velice různé od klasické staré víry ve Velkého, přes Bandorgovce a Urgatovce přivezené od západu. Čas od času zde ale vznikají i víry nové, či se vrací k jiným mnohem starším.

 

Lidé Alanské pouště:

Na rozdíl od jejich protějšků odjinud jsou tito mužové často ošlehaní a opálení. Často bývají hubenější než ostatní z jejich rasy a pružnost jim dává určité rysy elfů. Tmavé vlasy a oči jim dodávají určitý drsný vzhled, který dává poznat, že jsou zvyklí přežít veškeré problémy, které jim život přinese. Lidé z tohoto světa často bývají muži/ženy činu a nespoléhají se na těžké zbroje jako v jiných částech světa. Jejich bojem je skrytí a zákeřný útok podobný spíše elfskému stylu. Stejným způsobem vnímají i pohlaví. Žena zde není opečovávaná mužem, ale musí si sama vybojovat svoje místo na slunci a v případě rozhodování je rovna svému partnerovi. V náboženství tu často věří ještě ve staré bohy (zbytky spiritismu), které se předávají v těchto končinách již od nepaměti.

 

Lidé Padlý kontinent:

Národ žijící již dlouhá století ve stínu stálého mraku, který zaclání paprsky slunce sice výškově jsou podobně velcí, jako ostatní z jejich národa, ale mnohem bledší. S bílou popelavou pletí silně kontrastují černé vlasy i u mužů často dlouhé a stažené do copu (pokud nejsou vojáci v tom případě bývají nakrátko), a tmavé temně hnědé až černé oči. Povahou jsou velice arogantní a svým názorem se považují za pány světa, kterými se podle nich za ty stovky let staly. K jiným národům ze svého kontinentu se staví přezíravě až se sklony odsuzovat a šikanovat. Samotný systém je velice tvrdý. Ve starých kamenných městech tvořící pevné hradby bývá šlechta krutá a nemilosrdná s právy, jenž král neomezuje a oni si je vynucují vlastní krví a silou. Ten nejsilnější vyhrává tak platí pravidlo této říše ve městech ovládané Bandorgovskou církví v čele s králem jako vládcem světským. Jedinou možnou variantou zde bývá Urgat, kdy mnoho mladých odchází na truc k vojákům bojující proti démonům. Ti co nepatří přímo do řad církve jako řádoví příslušníci pak tajně či veřejně chodí na modlitby a tím ukazují určitý vzdor vůči vládnoucí šlechtě. Nejsou za to zavřeni, ale místní strážní jim různými praktikami zhoršují život.

 

Lidé Barbarské kmeny PK:

Daleko na západě, kde hory přechází až k démonské zdi existuje říše nazývající se Debyngar. Jde o místo, kde již po staletí žijí divocí lidé spřízněni s přírodou na hranici valu a neúprosných hor z druhé strany. Na rozdíl od ostatních jejich rasy jsou o něco silnější a odolnější, než jejich příbuzní. I oni jsou svou barvou bledší díky nedostatku slunce. Často žijí v kmenových uspořádáních vedené náčelníkem a šamanem. Náboženství zde je stále spřízněné s přírodou a takzvanou Velkou paní, která vytvořila veškerých 50 kmenů. Nechala zde různá malá božstva (spiritismus), aby se postaraly o různé aspekty každodenního života tohoto národa. Jen málokdy u tohoto národa je vidět něco jako železná zbroj, ale většinou jde o kožené či žádné zbroje společně se štíty a různou výzbrojí. Do bojů vyráží pomalováni barvami bohů, kteří je mají chránit s odhodláním překonat vše, jako jejich předkové.

 

Lidé Gailant:

Stejně jako barbaři z divokých hor Padlého kontinentu, tak i tento národ je silnější a odolnější, než jejich příbuzní. I zde existuje klanové uspořádání, ale existuje zde velký rozdíl. Jejich pleť je tmavší díky teplejšímu prostředí a ošlehaná mořem, které je nepopiratelně spojené s jejich národem. Jde o vyspělý národ tvořící pevné hradby a hlavně lodě. Právě mořeplavectví a výboje jsou jejich každodenním chlebem. V určitý čas vyráží do světa na svých Dakkarech, kdy u pobřeží berou majetek, otroky a jídlo, aby mohli mít dostatek v dobách zimy. Nesnášejí elfy (vyjímky jsou Trafalští kam dovážejí otroky), neboť stále jsou s nimi v bojích a při potyčkách spousty z nich ztratily svého kamaráda či příbuzného. Často se odívají do pevných kroužkových zbrojí a helmou s rohy, často s krátkými meči zdobené mýtickými bytostmi. Náboženství se tu uchytil Velký, neboť původní populace skřetů zde stále zůstává. Sice jako velice levná pracovní síla, ale jejich vliv byl značný. Často zde přechází u některých pobřežních národů až k přechodu ztotožňování velkého draka se Sonkrylem, ale to bývá ojedinělé.

 

Lidé Intariel:

Lidé tohoto národa bývají o něco menší, než jejich příbuzní. Díky tomu, že zde bývá i časté křížení, tak někteří dokonce mívají partnery jiných ras, nebo v krvi proudí jiná rasa. Vlasy tedy nebývají tak tmavé a často přechází do světlejších variant hnědé či rudé. Je zde velice obvyklá zelená až šedá barva, či hodně tmavá modrá barva očí. Svým vzezřením buď jsou spíše hubenější až křehčí. Můžou za to geny jiných ras. Bohatí vydávají na obdiv nejjemnější látky jiných národů a chudina zase žije v ghetech, které bývají kruté a nemilosrdné. Náboženství je zde volné a ve velkých městech bývají chrámy různých bohů. Stejný vzhled bývá i na vesnici, kdy peníze a moc dávají možnost si vybrat jakýkoliv osud, který si dotyčný vybere.

 

Dračí doupě Immanis Plzeň

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode