Kudlančí architektura

Díky základům myšlení kudlanek můžeme říci, že veškeré jejich budovy jsou dělány do výšky. Nejspíše z důvodu nedostatku místa, či prostě a jen milování a fascinací nebesy. Ať už se podíváme na tento národ v Centrálním či Padlém kontinentu, musíme uznat, že vzhled jejich budov je takřka stejný. Dnes jej dělíme na sloh ohnivý, vodní, zemní, vzdušný a kombinační. Kombinační pak propojuje prvky dvou a více živlů. Čas od času se využívá ještě styl etérický, jakožto propojení kudlančí architektury s různými jinými slohy. Většinou to tak bývá u magických univerzit, jež se snaží udržet kudlančí prvky, ale přidávají k tomu parky, nádvoří a hlavně různé architektonické rozdíly z místní kultury. Hlavním rozdílným prvkem mezi kudlančími slohy je barva. Barva je vždy odvozena od daného elementu. Tomu jsou podmíněny i materiály. Je snaha udržovat základní zbarvení prvku a ne natírat jej. V mnoha případech díky přírodním podmínkám a cenové náročnosti stavby, se to však nedaří a tak jsou dané stěny nabarveny. Tehdy je snaha udržet povrch co nejvíce věrohodný či do něj naopak vložit co možná nejpřebernější paletu odstínu daného materiálu. Druhým hlavním architektonickým prvkem je střecha. V případě vodního slohu můžeme mluvit o kapkovitém tvaru, u ohnivého – plamínkovitém zaoblení, zemní pak využívá kopule a nakonec vzdušné, jež mívá rovinu, na níž se dá dostat a cítit sílu daného elementu. Na střechách nebývá zábradlí a tak se čas od času stává, že někdo z té výšky spadne. Okna a dveře drží většinou podobný tvar jako střecha jen s rozdílem, že v případně větrného slohu se drží obdélníkového případně v určitých případech trojúhelníkového tvaru. Vnitřky jsou pak pokresleny motivy elementu.