Chceš fantasy jen číst?? Ne, ty v ní chceš být!

Hvězdy

03.05.2019 16:13

Jarní obloha

Každé noční nebe má své příběhy a každé noční nebe je pod ochranou nějaké planety. Morvol má čtyři roční období. Jaro, léto, podzim a zimu. Vždy se tyto časy mění podle podnebí, ale pokaždé záleží, kde se nacházíte na planetě. Jarní obloha je nádherná. Na severu může pozorovatel nalézt souhvězdí Běžce. Příběh vypráví, že tento muž tak dlouho běhal, až padl vysílením. Toužil však tolik vyrazit dál na své cestě, že jeho duše, místo aby šla do světa reinkarnace, se vydala na nekonečný běh nebem. Hned pod ním se ukrývá Démon. Ten je na tomto místě, aby ukazoval stálé nebezpečí, jež může přinést na svět. Je až s podivem, že Brána svítí jako jeho oko. Není vidět normálním pohledem, ale dalekohledem to jde. Na východ od temného stvoření je souhvězdí Šípu. Vypráví se, že jeden z nejslavnějších elfích lukostřelců Mahowak vystřelil po sokolovi a netrefil jej. Jeho šíp prý doletěl až do nebe, kde dnes svítí. Pod ním jsou další zvířata neodlučně spojená k sobě. Ohař lovící Pásovce. Tato dvojice se setkala jen jednou a to při honu na divokou zvěř, kde se toto exotické zvíře ztratilo. Společný boj skončil nerozhodně a tak se po smrti přesunula tato dvě zvířata do hvězd, aby mohla dál měřit své síly. Nalevo od nich svítí Hvězda. Nádherný shluk svítících bodů ukazující cestu na východ. Je pravda, že jsou vidět jen na jaře, ale jejich záře je pro poutníka jasným ukazatelem, kam se vydat. To celé sledují dvě postavy. Had čekající na svou kořist. Znak lstivosti a hamižnosti. Podle legend je to příbuzný Velkého, který jej chce zardousit a stále čeká, až se objeví. A Válečník. Muž, který se dostal do hvězd, podle legend jako velice mladý panoš. Když jeho pán umíral, bojoval proti hordám démonům jen se sekerou. Zemřel, ale jeho duch stále bdí nad svým pánem, který se přeměnil na Gryfa, jenž je ozdobou na jihu. Další dvě zvířata jsou velice krásná. Motýl. Jemná bytost ukazující etéritu celého uskupení a Jednorožec. Odznak čistoty a hrdinství. Také jej většina rytířů dnes má ve znaku a to v jakémkoliv národě. Posledním souhvězdím je Kolébka. Dítě, v ní uložené, je nenarozený potomek Matky přírody. Vystupí z hvězd, až bude elfímu lidu nejhůře a ochrání jej před jistou zkázou. Právě tuto zkázu odměřují Váhy. Souhvězdí na západ od Kolébky se každý rok mění a jednoho dne se převáží na stranu smrti elfů. Až tehdy zmizí jedna z vah. Bude čas na příchod špičatouchého zachránce. Celá obloha na jaře je pod patronátem Fortunii, planety štěstí, ukazující se jen vyvoleným.

 

Letní souhvězdí

Někteří hledí k letním hvězdám se zájmem, jiní vědí, že se pospojovala v tomto úchvatném vzorci na obloze příroda. Letní nebe je plné zvířat, která jsou posly bohů. Pavouk, Buvol, Žirafa, Velbloud, Orel. Staré znaky přírodních duchů u Kentaurů. Také se jim říká poslové budoucnosti a každý z nich má velkou moc i v normálním světě. Ať už Pavouk jako symbol kouzelníků. Buvol, symbol orčích šamanů. Velbloud, symbol písčitých zemí. Žirafa, zvláštní zvíře rozlehlých pastvin a Orel, majestátní zvíře, chránící válečníky na pouti. Zvíře vidící budoucnost. Vše zde dovršuje Naga, zvíře chránící Ašaky již po celá staletí. To celé rozprostřené kolem Stromu, symbolu matky Přírody. A Urobora, znaku Velkého. Jediné souhvězdí, které sem nepatří, je Křižovatka. Zůstala zde ještě z dob dávných bohů a ukazuje, že vše přichází a odchází, a že každé rozhodnutí může, stejně jako bohové, změnit celý svět. Patronem je Laukard. Pán mocných, neboť nejmocnější jsou bohové.

 

Podzimní souhvězdí

Od hrdinů přes bohy, prochází hvězdy pomalu svojí poutí rok co rok. Na podzim přichází něco mnohem temnějšího. Válka a smrt. Pozorovatel zde nalezne nástroje na zničení všeho živého. Meč, Bič, Kopí i Válečný oř brázdí nebezpečnou oblohu, připravující vše na smrt, přicházející a neústupnou. A s nimi bída a utrpení. Tyto věci jsou připraveny pro boží boj, který nastane a roztrhá Morvol na kusy. Možná proto je zde usazena i Koruna, aby vítězný národ pozvedl korunu nad prachem v budoucnu vytvořeným, neboť všem bude zvonit v tuto dobu nebeský zvon v Kostele, krásném souhvězdí, připraveném pohřbívat vše po tisíciletí. Právě na podzim je nejlepší podle pověstí pohřbívat mrtvé a smrt v tuto dobu je nejlepší způsob, jak se dostat k soudu. Možná pro tyto účely na hvězdném nebi dohlíží dvě postavy. Vlajkonoš, nesoucí standartu své vlasti, která bude na mrtvého stále vzpomínat. A Pegas, odnášející duše na Uravalgu. Na planetu jež je společně s Ravangem patronem této noční oblohy. Jejich domovem jsou Lomy na nebi, kde přebývají. Opravdu je naleznete mezi prostřední hvězdou Lomu a Vlajkonošovou paží. Posledním souhvězdím je Duch. Tichý strážce. On jako jediný může vyprovodit mrtvé do jejich země.

 

Zimní souhvězdí

 Je dosti zvláštní, že zimní obloha má tolik farmářských výjevů. Někteří věří, že úroda se připravuje na nebi v zimě a pak se přesouvá na zem. Když se špatně přesune, je špatná.   Mnoho lidí zde tak toužebně hledí k Lopatě, Žížale či Krávě. Souhvězdím, ukazujícím hojnost budoucího jídla. Pozorovatel si však všimne dvou dalších výjevů. Jeden z nich je ze života zvěře. Bojují zde Štír a Šnek. Je to stejně jako u Pásovce a Ohaře nekonečný boj, kdy však nejde o rovnocenný útok, ale jen o útok a obranu. Štír stále útočí a nemůže vyhrát a Šnek je stále v ulitě. Někteří generálové rádi poukazují na toto vyobrazení s tím, že jen útok či jen obrana nemůže býti výherní strategií. Poslední je souhvězdí Voru. Právě na něm se plaví budoucí potrava za zimních nocí a pomalu se ukládá do zmrzlé půdy, kde jí pak musí farmáři pomoci na svět. Než se však dostane na zem, musí projet Obloukem. Pokud tyto hvězdy v zimě nesvítí, nebo jen velice málo, farmář ví, že bude špatná úroda a již se na to připravuje. Je až s podivem, že tyto prognózy jsou většinou velice přesné.

 

Dračí doupě Immanis Plzeň

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode