Chceš fantasy jen číst?? Ne, ty v ní chceš být!
Jak je poznatelné již z dřívějška, tak správní systém je provázán s náboženským. Je tedy bráno, že každý úředník a člověk pracující přímo pro vladaře je posvěcen bohem. Můžeme tak rozdělit církev na správní složku a náboženskou. V první jde přímo o chod státu v druhé o náboženské organizace starající se o víru jako takovou. I když se některé úřady mění, platí vždy, že výše postavený hodnostář má právo veta nižšího a nižší je mu přímo podřízen se vším všudy. Pro pochopení je však dobré pochopit i složku správní. Rozděluje se na armádu, soudy a kouzelnickou. Armáda je povinnou složkou každého člověka. Povolání je božím příkazem a neuposlechnutí se trestá smrtí. Nejvyšším orgánem je Rada generálů sídlící na dvoře. Ty rozhodují o vojenských akcích jednotlivých provincií. Většinou nejsou na území, jež mají pod správou. Tam jejich rozkazy předává progenerál, jež je přímo podřízen jednotlivým vojenským velitelům církevních vojsk. Dále velí plukovníci a jejich zástupci proplukovníci. Kdy vždy jeden představitel má na starosti jeden tisícičlenný pluk. Kapitáni a prokapitáni pak rozhodují o setninách (100 mužů) a četaři a pročetaři o jednotlivých jednotkách (většinou 10 lidech). Dalším světským orgánem jsou kouzelníci. Nejvyšší z nich je Kouzelnická rada, jenž je sdružením arcimágů II. stupně. Jde o nejvyšší poradní orgán panovníka pro magické záležitosti. Ze všech úřadů je nejmladší, neboť vznikla až v dobách boje s démony. Pod tuto organizaci pak spadá univerzitní rada skládající se z rektorů univerzit (pod ně pak spadá správa jednotlivých univerzit) a Magická válečná rada, jenž má za úkol vysílat a doplňovat kouzelníky do úřadů (tajné složky) nebo armády. Posledním světským orgánem jsou soudy. Nejnižší jsou soudy místní rozhodující o jednotlivých problémech. V případě šlechty či vyšších problémů se zabývá takzvaný Provinční soud. Ten rozhoduje jen o problémech spadajících do jednotlivých provincií říše. V případě, že jde o problém více provincií či provinčních vedení (generálové, kouzelnická či arcivévodská rada), rozhoduje o správnosti. Provinční ani aristokratický soudní dvůr nerozhoduje o výsledku, ale o tom, kdo má pravomoci vyřešit problém. V případě náboženské správy tudíž kostelů je problém daleko horší. Král je nejvyšší hlavou církve, ale v případě vnitřních rozbrojů božích služebníků nechává rozhodovat Radu arcivévodů, jež se starají o správný chod. Pod radu arcivévodů pak spadají jednotlivé provinční rodiny (ne guvernéři) a takzvaná Řádová rada, jenž rozhoduje o jednotlivých řádech. Provinční rodina má pod svými křídly Radu vévodů, jež jsou hlavně poradním orgánem, kdy navrhují jednotlivé úředníky do správních služeb (radní, celníci atd.) ale také vyjednávají s Řádovou radou o jednotlivých místní opatech (představených klášterů, kde řády pobývají. Může jeden, ale i několik). Opat pak potvrzuje místní farníky a vedoucí řádů. Ty nemusí projednávat s Radou Vévodů, ale posílá je hned Provinční rodině, která je většinou potvrdí. Pod klášterem pak je několik kněží (nejvyšší se nazývá představený) a novici čekající na možný klášterní úřad (většinou studenty učící se v náboženské škole).
Bradáč Matěj