Satyři

Satyři obecně:

Satyr je tvor skoro dva metry vysoký, s kozíma nohama, rohy a velice energickou povahou. Odívají se jen spoře a sebou mimo základního vybavení nemívají nic než svůj hudební nástroj, na který hrají. Sice jsou od přírody samotáři, ale milují oslavy, kdy se jednou za čas scházejí se svým druhem a tančí až do ranních hodin za zvuků svých nástrojů. I když to nemyslí zle, tak mají v povaze často mystifikovat informace. Díky svému vypravěčskému umu věci buď banalizují či nafukují do obludných rozměrů. V případě, že opravdu vypráví, tak si pomáhají svým hudebním nástrojem, který umí měnit realitu. Často tak bývá i jejich hlavním obranným prostředkem hudba, kterou dokáží měnit drobně zvuky tak, aby vyděsili, nebo získali čas na skrytí. Satyři nemají rádi města. Připadají jim špinavá, neharmonicky hlučná a zbytečná. Proto v nich často se schovávají v hospodách, kde ruch opilců a zpěvy veselých chasníků jim připadá mnohem příjemnější než cokoliv jiného. Náboženství si nechávají povětšinou Matky Přírody právě z důvodu, že jejich národ je s ekosystémem silně spjat.

Satyři v Nates:

Jedinou výjimkou chování tohoto národa je Nateský hvozd. Jde o elfí les, který se proslavil společnou kulturou. Satyři tu mají velkou politickou moc, a tak se odívají do elfích látek, vyžívají se v politikaření a pletichaření ke kterému mají díky vypravěčským sklonům blízko. Milují peníze a rádi je schovávají, neboť to berou za úspěch, kterým se můžou chlubit. Často ti nejbohatší si vytváří i jakýsi harém různých žen, který je mu po vůli. Většinou z důvodu nějaké smlouvy, kterou vytvořil. Nateští často vyrážejí na cesty z rodného lesa právě kvůli vidině zisku a možnosti vrátit se jednou nezměrně bohatý.

Kentauři obecně:

Kentauři je národ napůl koňský (různých barev podle koňů) a napůl lidské provázaný tradicemi světa a touhou stále cestovat. Nikde pro ně není jedno místo správné, a tak za šamanem kráčí celý rok v jednom kmeni. Až na konci roku při dvanáctidenní se setkávají na jednom místě a společně s jinými si vyměňují majetky, příběhy a vdávají své dcery a syny. Nejdůležitějším majetkem je pro kentaura kůň a zbraň. Jejich mustangové patří k nejdivočejším cestovním zvířatům a dostat jej je veliká čest. Zbraň ať již jakákoliv je pak ukázkou moci daného jedince. Čím více obou artiklů má, tím je jeho slovo v klanu silnější. Z klanu odchází kentauři jen málokdy. Většinou jako trest, za posláním nebo při ztrátě svých příbuzných. Někdy i hledají i peníze, aby měli dostatek pro rodiče nastávající, kterou si vybrali.

Kentauři Starých říší:

Jedná se o Zlatou náruč a Hažard. Území, které od nepaměti sloužilo nomádským kmenům na jejich cestách a kde největší válkou byly potyčky mezi národy. Mladí bojovníci neví, co je opravdová válka, ale žijí v tradicích, které jsou po staletích v lovu a klidu. Jejich cestou je cesta šamana a velospiritistické církve. Své často hnědé až černé vlasy nechávají volně růst a nestříhají je. To se stává až ve chvíli, kdy jsou poraženi a jako znak hanby jim jsou odebrány. Čím delší cop, tím silnější bojovník. Chováním se jen málo zajímají o svět okolo sebe. Nevnímají politické změny a hašteření národů se jim zdá velice zcestné a hloupé. Okolí se snaží vysvětlit, že když budou chápat okolí a svět okolo sebe, nemusí zabíjet své bratry.

Kentauři Nových říší:

Takzvané roviny svobodných a Jižní pastviny vznikli až v dobách po příchodu lidí. Kentauři stále si pamatují staré tradice, ale na druhé straně v nich hlodá bolest z ponížení a prohry. Proto si střihají vlasy samy, dokud znova nezískají svou domovinu na severu Lidských svobodných zemích. Z toho pramení jejich nelibost a nepřátelství vůči lidem. Ty berou jako nebezpečná a krutá stvoření, která jsou schopna vrazit dotyčnému nůž do zad. Dalším velkým rozdílem je, že kentauři ze starých říší si tvoří jen stany. Nové říše již mají přesně dané cesty, kde jsou připraveny různé domy upravené pro tento národ. Na cestách se dají zahlédnout často skřetí vesnice. Právě ke skřetům mají čtyřnohý nomádi velkou úctu, neboť jejich moudrost a dobrá srdce jim zajistila nové domovy. Právě s malým národem často žijí v symbióze a chrání jej jako daň za možnost přebývat na nových pláních. Z toho pramení i náboženství od starých velospiritistických božstev postupně zdejší obyvatelstvo stále více a více přechází k Velkému.