Gorilí architektura

Samotný národ tvrdí, že je starší, než elfové. Věří, že po vzniku Velkého se o ně staral ledový drak a dal jim jeho sílu přežít v nehostinných podmínkách. Většina národů si neumí představit domov severského národa. U nich můžeme mluvit o sídlech stálých a přechodných. Sídla stálá jsou většinou v nějaké jeskyni. Většinou ve velké, kde se mohou schovat celá stáda kuroků. Rozestavení budov je tvořeno kaskádovitě na vyvýšeninách. Čím níže rodina bydlí, tím je méně považována v kmeni. Příchozímu je tedy hned jasné, kdo je náčelník a kdo nízký válečník. Stany bývají z kožešin různých ulovených zvířat. Většinou se před vchodové dveře anebo na zem dává kožešina, jež ulovil pán domu, a bere ji za svou nejlepší. Případně změny majitele ji syn nebo příbuzný mění. Stejné je tomu v případě, že dokáže ulovit něco mnohem lepšího. I podle toho gorila pozná schopnosti lovce. Úplným luxusem nejvyšších pater měst jsou tzv. byty. Jde o vykopané chýše ve skále, jež jsou největším luxusem. Všude po městě lze vidět ohniště. Platí, že se scházejí přátelé před nejuznávanějším z nich. Pokud však žádný takový není, tak dotyční se střídají v umístění ohně. Sednout si k ohni znamená patřit do dané party. Nejuznávanější je samozřejmě ohniště náčelníka a šamana, kde sedět znamená i něco znamenat. Přechodné domy jsou jiné. Většinou jde o jednoduché domy v jeskyních v přechodných lovištích. Ty mají za účel chránit lovce na delších výpravách. Platí zde pravidlo, že kožešina z prvního uloveného zvířete je dána darem bohům právě do těchto chýší, většinou za účasti otce, šamana nebo opatrovníka. Můžeme zde tedy vidět mnoho různých kožešin, jenž udržují teplo v budově.