Nejprve však něco k DrD+, neboť poměrně vynikne onen velký rozdíl. DrD+ jsou tak trochu nekanonickými pravidly, podstatně rozsáhlejšími, komplexnějšími a do určité míry náročnějšími pravidly, než DrD. Každé povolání v nich mělo půlku jedné knihy (oproti jedné kapitole v DrD i DrD 2) a v té nabízelo vyčerpávající soupisy schopností, kouzel, doprovodných příběhů, vysvětlívek různých aspektů daného světa a možností, jakými postavu směřovat. Pravidla byla výborně komplexní a důmyslná, díky poměrně složité matematické generaci tzv. bonusů se však hráč bez tabulek prakticky nemohl obejít.
Nic z výše uvedeného v DrD 2 není. Jedná se o jednu knihu (byť masivní), která předkládá pár velmi jasných (ovšem docela šikovných) pravidel a ve zbytku sází na hráčské fabulační schopnosti a fantasii. Zjednodušení pravidel je ovšemže dvojbřitá záležitost: na jedné straně dává větší volnost, na druhé straně však jednak je na místě otázka po zajištění realističnosti a pak, někdo by se mohl zeptat: "No jo, když už za to utratím peníze, mělo by to přece být něco, co si nejsem schopen vymyslet sám na koleni." Odpověď na otázku realističnosti je jednoduchá: jedná se o příběh a tomu je míra realističnosti podřízena. Když chtějí hráči takovou atmosféru, budou hrát takto, když jinou, usoudí jinak.
Ohledně otázky po obsažnosti pravidel: ne, nejsou sice nikterak obsahově naditá (opravdu důležitých pravidel není tolik moc a pro potřeby nováčků jsou zde také dlouhé pasáže o nejzákladnějších věcech alá "buďte hodní na svého PJe"). Jde však o strukturu. Zajímavý a neotřelý systém Vyčerpání, Manévrů a Ohrožení je totiž perfektně vybalancován se schopnostmi povolání a dovedu si představit, že něco takového vyvážit (ba dokonce strukturovat a zapsat tak, aby to jiní pochopili), muselo dát hodně práce. A poslední věc k tomu, co kupujete: je to plné vyvedených obrázků a grafiky, rovněž u doplňujících příběhů se bude starý RP harcovník potutelně usmívat (barbar Hrun vrací úder!) a nováček je bude nejspíš chtivě hltat. Nyní k samotným pravidlům, ovšem nebojte, budu se snažit příliš nespoilerovat.
Co mě zklamalo, jsou rasy. Ano, jsou to ony tolkienovské klišé, na kterých se za celá desetiletí nezměnila ani niť: máme tu vznešeného elfa, svérázného trpaslíka, pohodářského hobita, univerzálního člověka a osvaleného krolla (trochu chybí skřeti...). Musím se přiznat, že tyto rasy považuji už za tak ohrané, že jak je vidím, je mi z nich mírně nevolno a ostatně také proto naše skupina už delší dobu hraje dobrodružství, ve kterých jsou jak hráči, tak ostatní humanoidi, prakticky výhradně lidé. Nicméně, co jsem čekal, změnit rasy v dračáku na něco jiného by bylo jak natočit Star Wars bez světelných mečů. Co je novinkou, je dělení ras na původy, tj. máme tu např. lidi z měst, lidi z pohraničí atd.
Povolání jsou naopak skvělá. Systém jejich zdokonalování je (jako ostatně skoro vše) poněkud odlišný, než je obvyklé a je hodně založený na multi-classingu. Po dosáhnutí určitých úrovní v tzv. základních povoláních se zpřístupní povolání pokročilá, přičemž rozdíl mezi těmito typy mi přijde vcelku diametrální: zatímco základní povolání jsou spíše takoví trochu vylepšení sedláci, u pokročilých zaznívá heroično a veliká moc (i přesto však stále je možné, aby onen vylepšený sedlák při štěstí či za určité oběti dokázal porazit onoho velikého bijce). Tuto možnost projít si škálou od "bezvýznamný vidlák s rezavým mečem" po "legendární ničitel světů" vnímám jako báječnou a jsem zvědav, jak to bude fungovat ve výsledku.
Pravidla samotné hry jsou neotřelá, pročež může, řekl bych, z počátku chvíli trvat, než do nich hráči proniknou, pak už jsou ale docela intuitivní a nevyžadují žádných tabulek či vzorců (když vzpomenu na to, jaké početní orgie byly v DrD+ při vyvolávání démona...). Příklon k RP a příběhovost, vedle oněch povolání další věc, kterou musím vskutku velebit, nespočívá jen v tom, že jsou třeba některé schopnosti a dovednosti volnější, či že pravidla nepopisují docela každý aspekt světa, ale také v určitém oslabení role PJe (zde tzv. Průvodce hrou), kdy i hráči mohou více aktivně spoluvytvářet příběh a to nejen přímými činnostmi svých postav. Ba dokonce, mezi schopnostmi ras i povolání jsou takové, které by se přímo daly nazvat RP-schopnostmi a jejichž pomocí může hráč docela výrazně zasahovat do chodu světa, který se tak stává plastičtějším. A vposled, samotný základní systém hry je nastaven do velké míry příběhově: postava je totiž mocná na základě toho, kolik dokáže svým cílům obětovat. Čím víc hrdinství, tím víc úspěchů. Může to takhle znít poněkud nesystematicky, ale vězte, že je to dobře pravidly ošetřeno a vysvětleno.
A příští referát (možná) až po testu naživo.
